Jak jsme začínaly s agility?

29. listopad 2012 | 11.25 | rubrika: Náš tým

201107-agility-moravia-open-57 IMG_3190

Vlastně jsem vůbec neměla v plánu dělat agility, jenže jsem šla v září 2006 socializovat Jessie na vinobraní a zrovna tam Agility Klub Třebíč pořádal ukázku výcviku psů. Pár dní na to jsem na internetu narazila na nabídku zúčastnit se "Podzimního táboru s výcvikem agility". Asi jsem si řekla proč ne a v říjnu jsem na čtyři dny odjela do Jeseníků. Jessce byly pouhé 4 měsíce a já žila podivnou představou, že když někdo pořádá tábor agility, že to musí být člověk na svém místě. Nemusí! Byly to hodně dlouhé čtyři dny podzimních prázdnin! Jessie byla v jednom kuse zavřená v kleci, já měla pořádné výčitky a odpočítávala každou minutu, kterou jsem musela prosedět ve společenské místnosti, kam nesměli psi. Přes den se skoro necvičilo, Jessie se dostala na parkur tak na deset minut a zkoušela kladinu, slalom, probíhat bočnicemi a tunely. Jessie byla tak maličká! Nejraději bych té ženské, která to pořádala, zakroutila krkem a hned na to sobě, že jsem tam bez znalostí jela. Naštěstí jsme si tam našly spřízněné duše pro společné vycházky a psychickou podporu - kamarádku Zuzku a jejího zlaťáka Árona.   

Po návratu z tábora jsem se rozhodla agility nedělat dokud Jessie nevyroste a hlavně jsem zanevřela na jakékoliv vedení (myslím výcvikáře) a nastudovala si všechno sama z knih a internetu. 

calibra IMG_3189

Na začátku letních prázdnin jsem si zjistila, kdo vede agility pro začátečníky a v červenci 2007 jsem se vydala na svůj první trénink agility k Janě Konečné. Agility najednou začalo dávat smysl! Jessie se na cvičák moc těšila, s nadšením lítala přes překážky a vypadala moc šťatně. Tuhle radost jsem jí nemohla vzít. Celé léto jsem chodila pravidelně na tréninky jednou týdně, výjimečně i dvakrát a pamatuji si trénink skoček a tunelu. U skoček byla tak fascinovaná možností získat pamlsek, že už po druhé hodině jich byla schopná překonat několik v řadě a látkový tunel? Výcvikářka Jana mi chtěla Jessku podržet u tunelu, ale vysmekla se jí a než jsem stihla nadzvednout látku, byla Jessie venku, no a od té doby probíhá látkáč sama.  Na konci prázdnin už uměla všechny překážky. Teda "uměla" - ve slalomu jsem ji musela navádět, u houpačky hlídat a u kruhu vlastně jenom doufat, ale stejně byla neuvěřitelná a v mých očích úplně dokonalá!

Hned v říjnu 2007 jsem vyjela na první neoficiální závody do Blanska. Vyhrály jsme 1. místo a všichni za mnou obdivuhodně chodily a ptaly se jak dlouho trénujeme a jestli to pro jezevčici není nebezpečné, že běhá agility?! (Tenkrát to byla úplná rarita.)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 113x