Kluzká vycházka

30. prosinec 2012 | 23.10 | rubrika: Turistika do r. 2012

Peťa nám naplánovala místo cvičáku velkou vycházku, na které jsme s Jesskou nemohly chybět. Místo srazu mimo Třebíč jsem trochu proklínala, ale nejzlatější Šmejkalovic nás vyzvedli (stejně tak jako většinu) a odvezli nás na místo srazu. Za nedlouho přijela malá Káťa a mohli jsme s celou smečkou vyrazit. Po pár metrech jsme došli do Sokolí, odkud jsme šli stále po červené. Cesta byla hodně kluzká, každou chvíli to někomu podjelo a někteří šikovní to neustáli. (Ano, myslím hlavně sebe.)

DSC06697 DSC06707

Po osmi kilometrech se Káťa zmínila, že ji bolí nožička a o chvíli později, když si Peťa rozmyslela, že se na ni nepodíváme až doma, objevila puchýř. Káťa se docela belhala, tak si pro ni raději přijela maminka a odvezla rovnou i "nemocnou" Páju s Ciri.

Coursingový nadšenec

14. prosinec 2012 | 14.49 | rubrika: COURSING

Coursing je simulací lovu psa na zajíce. Zajícem je v tomto případě návnada v podobě kůže nebo igelitového střapce na tenkém lanku tažená navijákem. Změny směru, díky kladkám na trati, motivují psa k lovu a vedou ho až k ulovení návnady. Je to krásný pohled, vidět svého psa, jak je rychlý, obratný a jak nasazuje všechny své síly. 

P1000079 P1000028

Já si tento pohled na jezevčici dopřávám sice málo, ale o to víc jsem za ni velmi šťastná. Ráda ji dávám možnost, unavit se tím, co by dřív bylo jejím jediným posláním. Coursing ji šíleně baví. Nerada vidí jiného psa na trati, no vlastně, i když ho nevidí a není zrovna na řadě, dokáže se chovat jako smyslů zbavená. Už jsem přestala vozit na takové akce i klec, protože (na rozdíl od agility) si v ní neumí na coursingu odpočinout. Neumí se ani uklidnit natolik, aby přestala alespoň štěkat. Takže nejlepší možnost je odejít s Jess mimo dohled dráhy a hlavně z doslechu ostatních účastníků, kteří nám nejednou dali najevo, že je to fakt nesnesitelné.

P1000175 Snimek_517

O Jessie

8. prosinec 2012 | 00.22 | rubrika: Jessie

Jessie se narodila 14. června 2006 a jela jsem si pro ni 24. srpna. Má 7 sourozenců (5 bratříčků, 2 sestřičky) a vybírala jsem si z posledních dvou holek (ostatní už byli u nových majitelů). Fenky neměly ani jména, nebyly moc kontaktní, ale hrály si mezi sebou a přišly mi obě stejné. Dala jsem paní "chovatelce" peníze, získala tak očkovák a jednoduše vzala jezevčici, která byla blíž. 

P1070078 4 měsíce

Jessie byla báječná. Týden jsem s ní byla nepřetržitě doma a od prvního dne ji vodila na vodítku, hrála si s ní a byla z ní úplně vedle! Všichni mi říkali, jak překrásné mám štěně a že je skvělé, že se mi splnil sen.

komentáře (5) | přidat komentář | přečteno: 147x

Všude jenom psi

7. prosinec 2012 | 12.43 | rubrika: Verča

Tuhle malou smečku řídím já. Jmenuji se Veronika, je mi necelých 30 let a trochu jsem si naběhla rozhodnutím, že napíši i něco o sobě. Vezmeme to asi od dětství až po přeceňovanou dospělost, která neexistuje, protože všichni jsme stejní - jen s rozdílnými zkušenostmi, které z nám dělají to, čím jsme.   

  Rony Kerry P1230250 P1040090

Od mala jsem si přála mít vlastního psa. Jenže pokoj se mi plnil jen dalšími plyšáky, loutkami, soškami, pejsky na baterky a vypadalo to, že si svůj sen můžu nechat jedině tak rozplynout. Ráda jsem jezdívala za psem k babičce, kde jsme prvně měli aljašského malamuta kříženého s huskym - Ronyho a pak křížence belgického ovčáka malinoise - Ajaxe.

Už v době povinné školní docházky (rok 2000) jsem začala s kamarádkou navštěvovat místní útulek. Ze začátku jsme si chodily půjčovat psy na vycházky asi 2x týdně, o víkendech se mnou chodili i rodiče... Myslela jsem si, že nějakého psa úžasňáka mi nakonec povolí vzít domů, ale to se nestalo za celých pět let, co mé nadšení neutuchalo. často jsem chodila ven se stejným psem, dokud nenašel domov. Ze začátku menší rasy, časem i větší. Zbožňovala jsem ovčáky a velké křížence. Dle svých zápisků jsem za tu dobu vycházkovala se stovkou psů, různých povah, velikostí a zažila plno situací, odnesla si mnoho zkušeností a nespočet zážitků a vzpomínek na ně. Největší vzpomínka mi však zůstane na ovčandu Kerry, se kterou jsem začala chodit ven v létě 2004. Seděla v kotci, hlavu sklopenou, jako jedna z mála psů vůbec neštěkala, byla trochu prošedivělá, znala jsem ji z fotek z novin, kde ji nabízeli. Nikdo ji nechtěl, byla starší, měla problémy s klouby, začínaly problémy s ledvinami. Za Kerry jsem chodila velmi často až do února 2005, mnohdy i ve dnech, kdy ven vůbec nemohla, jen abych ji věnovala svůj čas a pozornost. Jednou, když jsem přišla, byl její kotec prázdný, ve sněhu nebyla jediná stopa jejich tlapek a miska na boudě byla otočená...

album já (15) P1040555 DSC08269