O Mášence

30. listopad 2012 | 19.31 | rubrika: Máša

Jednoho dne v červnu 2006 jsem šla s kamarádkou do zverimexu. Nebyla to výjimečná situace, chodily jsme takhle okukovat kdejaké hlodavce včetně králíků docela často. Nikdy jsem však mamce neodporovala v tom, že nám jedno zvíře doma bohatě stačí - šlo o medvědího křečka. 
Ve zverimexu byla nová paní prodavačka, moc milá, mohly jsme si všechny králíky pomuchlat, a když jsem chovala Mášenku, prohlásila jsem, že toho králíka chci.  Asi v okamžiku mi došlo, že by mi to mamka nikdy nepovolila. Byla jsem tak nadšená svým rozhodnutím, že jsem zavolala mamce a místo otázky jsem spíše oznámila informaci, že si kupuji králíka a jestli ho chce vidět dřív, než ho donesu domů, může mě třeba vyzvednout... Přijela s bráchem, dokonce mi polovinu zaplatila, pomohla mi s klecí, žrádlem, podestýlkou a kralice Máša jela domů! Neuvěřitelné!

P1040621 DSC05075

Mášenka se seznámila s křečicí Kikišou, hopkala po nábytku pěkně vysoko, ladně vyskakovala na postel a ráda běhala okolo stolu. Nechala jsem ji očkovat, brala jsem ji ven i na návštěvy a většinu dne jsem ji nechávala běhat volně po pokoji. Byla od mala neuvěřitelně mazlivá a zůstalo jí to do dnes. Dožaduje se vítání kdykoliv někdo vejde do pokoje.

Jak jsme začínaly s agility?

29. listopad 2012 | 11.25 | rubrika: Náš tým

201107-agility-moravia-open-57 IMG_3190

Vlastně jsem vůbec neměla v plánu dělat agility, jenže jsem šla v září 2006 socializovat Jessie na vinobraní a zrovna tam Agility Klub Třebíč pořádal ukázku výcviku psů. Pár dní na to jsem na internetu narazila na nabídku zúčastnit se "Podzimního táboru s výcvikem agility". Asi jsem si řekla proč ne a v říjnu jsem na čtyři dny odjela do Jeseníků. Jessce byly pouhé 4 měsíce a já žila podivnou představou, že když někdo pořádá tábor agility, že to musí být člověk na svém místě. Nemusí! Byly to hodně dlouhé čtyři dny podzimních prázdnin! Jessie byla v jednom kuse zavřená v kleci, já měla pořádné výčitky a odpočítávala každou minutu, kterou jsem musela prosedět ve společenské místnosti, kam nesměli psi. Přes den se skoro necvičilo, Jessie se dostala na parkur tak na deset minut a zkoušela kladinu, slalom, probíhat bočnicemi a tunely. Jessie byla tak maličká! Nejraději bych té ženské, která to pořádala, zakroutila krkem a hned na to sobě, že jsem tam bez znalostí jela. Naštěstí jsme si tam našly spřízněné duše pro společné vycházky a psychickou podporu - kamarádku Zuzku a jejího zlaťáka Árona.   

Po návratu z tábora jsem se rozhodla agility nedělat dokud Jessie nevyroste a hlavně jsem zanevřela na jakékoliv vedení (myslím výcvikáře) a nastudovala si všechno sama z knih a internetu. 

calibra IMG_3189

Na začátku letních prázdnin jsem si zjistila, kdo vede agility pro začátečníky a v červenci 2007 jsem se vydala na svůj první trénink agility k Janě Konečné. Agility najednou začalo dávat smysl! Jessie se na cvičák moc těšila, s nadšením lítala přes překážky a vypadala moc šťatně. Tuhle radost jsem jí nemohla vzít. Celé léto jsem chodila pravidelně na tréninky jednou týdně, výjimečně i dvakrát a pamatuji si trénink skoček a tunelu. U skoček byla tak fascinovaná možností získat pamlsek, že už po druhé hodině jich byla schopná překonat několik v řadě a látkový tunel? Výcvikářka Jana mi chtěla Jessku podržet u tunelu, ale vysmekla se jí a než jsem stihla nadzvednout látku, byla Jessie venku, no a od té doby probíhá látkáč sama.  Na konci prázdnin už uměla všechny překážky. Teda "uměla" - ve slalomu jsem ji musela navádět, u houpačky hlídat a u kruhu vlastně jenom doufat, ale stejně byla neuvěřitelná a v mých očích úplně dokonalá!

Hned v říjnu 2007 jsem vyjela na první neoficiální závody do Blanska. Vyhrály jsme 1. místo a všichni za mnou obdivuhodně chodily a ptaly se jak dlouho trénujeme a jestli to pro jezevčici není nebezpečné, že běhá agility?! (Tenkrát to byla úplná rarita.)

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 113x

Výprava k nové rozhledně

17. listopad 2012 | 17.36 | rubrika: Turistika do r. 2012

Naplánovala jsem letošní závěrečnou Turistiku s Jessie okolo Mařenky. Trochu odlišnou od té, co už "známe".  Jenže člověk míní a osud mění. Několikrát jsem moc netušila, kde jsme, šli jsme úplně jinudy a stejně se většinou dostali tam, kam bylo třeba. Štěstí stálo při nás. 

DSC06386DSC06423

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 59x

Na rozcestí

7. listopad 2012 | 12.41 | rubrika: Turistika do r. 2012

DSC06276

Pořádat listopadovou turistiku, to je radost. Je nepsaným pravidlem, že na podzimních vycházkách překonáváme nejen zájem přihlášených, ale nakonec i počet účastníků, a letos tomu nebylo jinak.  Sice mi několik lidí s početnou smečkou dalo na poslední chvíli košem. Přesto nás šlo zase o jednoho víc, než loni.